18 = 108

” Sofie:
Tento rozhovor jsme pro Vás s Darjou připravily, abychom nechaly přijít jak skrze Darju, tak skrze mne, TO Podstatné. TO, co se chce ukázat, projevit. Po 18 letech životních zkušeností, kdy mne jako Ženu, matku, dceru, partnerku… Život formoval, je zajímavé dotknout se skrze otázky toho, co může být projeveno skrze Slovo. Dimenze a Řeč Dákiní, spojení s Ochráncem Početí, Soucitu – to je “patro”, ze kterého se projevujeme. Po 18 letech už znám i Slova, která jsem před 18 lety žila, prožívala, avšak nebyla jsem schopna je veřejně popsat, veřejně projevit.

Darja: Před 18 lety (30.8.2003) jsi Sofie prošla Sjednocením – co se to tehdy stalo?

Sofie: Tehdy jsem pracovala v hospicu a “sloužila” jsem svou poslední noční směnu. V prostředí hospicu je člověk neustále v kontaktu s Bránou, která rozděluje Život v těle a Život bez těla. V tom čase jsem už jasně vnímala existenci Duše a byla jsem schopna sama o Sobě uvažovat jako o Duši a také tak o druhých lidech – Duších. Když jsem s “klienty” v hospicu hovořila, už tehdy jsem mluvila více k Duši, než k tělu. Tu poslední noc se pro mě stal velký Rituál, který z dnešní zkušenosti vnímám z perspektivy multidimenzionality Člověka. Díky “omytí mých nohou” rituálním způsobem od povolané osoby jsem zažila dokončení mé služby pro těla ostatních Bytostí a byla jsem “přenesena” do další úrovně mého působení. Prakticky se to projevilo tak, že jsem byla vedena ze zdravotnícko-sociálního systému do působení v oblasti “péče o Duši”. Popsat do detailu, co se ten den pro mě stalo, je velmi hluboké a mluvím o tom například ve videích o Koherenci Srdce. Je to hluboká mystická rovina, která nejde slovy nikdy vyslovit celá. To se dá hlavně cítit a přenést na úrovni Vědomí. Proto jsou přínosná setkání se mnou naživo. 🙂

Darja: Co to to Sjednocení vlastně je?

Sofie: V mé zkušenosti to byl přechod z vnímání čakrového systému do úrovně vnímání Elementů. Všechny čakry se mi “slily” v jednu a Vědomí sama Sebe se ukotvilo ve stavu “Tělo je ve Mně”. Perspektiva vnímání Sebe se jaksi zakulatila. A najednou všechny dosavadní zkušenosti se “vyprázdnily” = zmizela identifikace se zdravotní sestrou, zmizela identifikace s potřebou sloužit druhým v rámci zdravotnícko-sociálního systému a samovznikl záměr pomáhat lidem tak, aby se do hospicu nemuseli vůbec dostat. Ten záměr byl tak intenzivní, že začal sám Sebe naplňovat. Přitom jsem byla Matkou Dcery a věděla jsem, že to nejvíc, co pro Ni mohu udělat, je nechat, aby se toto dělo, ať se to v našem vztahu projeví jakkoli. Už jsem nemohla být “jen Matkou” jedné Dcery. Vědomí se obrátilo “naruby” samo do Sebe natrvalo. Jak ráda říkám při meditacích: “Svetr zůstal svetrem, jen rukáv, který byl obrácený naruby, se vrátil na líc.” Takže jsem se vlastně obrátila na “líc”. 🙂 To je takové praktické ženské pojetí.
Díky tomu, že jsem už byla Matkou, zažila jsem porod, tak bych dnes mohla říct, že jsem se porodila zpátky sama do Sebe. Proto tolik doceňuji hlubokou zkušenost Mateřství na spirituální Cestě a na rozdíl od mých některých Předkyň, skrze zkušenost Dimenze Dákiní, se nebráním oslavovat a doceňovat lidskou sexualitu, Početí, Mateřství i Otcovství. Zřu Podstatu každé lidské Bytosti jako projev Třpytu Prázdna i v tělech!

Darja: Jak se tehdy změnilo Tvé působení a to, co předáváš?

Sofie: Řekla bych, že to byl jasný přechod z pozice “zaměstnání” do pozice povolání. Aniž bych se jakkoli snažila, tak za pomoci samoudržovaného záměru jsem byla vedená tam, kde jsem mohla působit, a byla jsem propojena s lidmi, se kterými jsme byli ve stejné resonanci. Z dnešní perspektivy vím, že to bylo ukončení procesu temné noci Duše, že jsem tím vystoupila ze systému “zachraňovat druhé”, aniž by byli informování o psychických i spirituálních příčinách nemocí. Aniž by byli informování o tom, KDO jsou. Tato naučená perspektiva mi přestala dávat smysl. Nový smysl jsem začala vnímat v otázce KDO JSEM JÁ?. A tehdy jsem se rozhodla, rozpomněla na to, že kvůli tomuto stavu jsem sem přišla. Cítila jsem se jako začátečník a zároveň jako hluboce moudrá Bytost. Věděla jsem, že vlastně nic nevím, avšak byla jsem v plné důvěře ve Vědomí, které samo Sebe osvobozuje. Nic jsem nevěděla o Dimenzi Dákiní, ani o Dimenzi Soucitu, a přitom jsem vnímala Prostor ve Mně, skrze který se pohybem a činy mého těla tato Dimenze začala projevovat. Avšak až v roce 2010 při cestě do Tibetu k hoře Kailash a jezeru Manasarovar s milovanou Mistryní Ánandi Má, po 7 letech od této události, se mi tento stav spojil se slovem Mahá Mudra.
V roce 2003 mi byl naprosto srozumitelný slovník Mystický a slovník Advaity. Slova z těchto Učení jsem tehdy používala. Byl to krásný čas spočívání v čase a v prostoru.

Darja: Kdysi jsem slyšela, že někteří lidé se snaží dosáhnout Sjednocení, že to je jejich cíl a pak už je “hotovo”, já ten pocit tedy osobně nemám, že by hotovo bylo, spíše “naopak”. Jak to tedy je?

Sofie: Když existuje ten, kdo potřebuje, nebo má dosáhnout Sjednocení, Osvícení, Realizace, tak stále je tu Dualita mysli založená na nedostatku. Takže tyto myšlenky produkuje mysl, která je stále oddělená od Podstaty a snaží se dosáhnout něčeho. Neděje se “naplnění”, neděje se celistvost. Ale KDO je ten, KDO si to celé uvědomuje a tuto dosahující mysl pozoruje? Trefuješ se správně do té iluze “dosahování” a do iluze “hotovo”. Dokáže někdo zastavit Život? Z perspektivy Dimenze Dákiní se dá říct: “Nejen, že není ani konec ani začátek. Nejen, že není hotovo či dokončeno. Nejen, že není začato… Klíč spočívá v uvolnění se do Podstaty všech jevů, do Tvořivosti, která sama Sebe trvale manifestuje. A záleží na tom, jak si KDO Sebe uvědomuje, a do jakých slov se formuje, a jak své Tělo tvaruje.”

Darja: Jde Sjednoceni “dosáhnout”? Nebo je to spíše takový “vedlejší” efekt praktikování a upřímného a odvážného žití Života?

Sofie: Když si tuto otázku položí člověk, který neumí obrátit pozornost do svého Nitra, neumí obrátit pozornost do Vědomí, do Podstaty, tak odpovědí může být: “lze toho dosáhnout”. Když člověk nastoupí Cestu do Nitra, do Podstaty, odpovědí je: “nelze”.

Darja: Teď, po 18 letech, co je to nejvíc, co může pro Nás, pro všechny Bytosti, zaznít?

Sofie: To, že po 18 letech si uvědomuji hodnotu času a prostoru. Uvědomuji si vliv jednotlivých Dimenzí, Ochránců na tvorbu každodenního Života. Těch 18 let, i když jsem jimi byla krásně pronesena, tak v sobě obsahují mnoho štěstí, ale i bolesti. Za těch 18 let se naprosto proměnil vztah k vnímání toho, co je fyzické tělo. Znovunavrátila se důvěra v Toho, KDO skutečně uzdravuje.

Prožívám léčivý, uzdravující aspekt Vědomí.

Toto bylo před 18 lety, na úrovni mysli, ve Mně hluboce zahaleno. Musela jsem opravdu velmi pokorně a velmi poctivě jít krůček za krůčkem do této důvěry, do odhalení uzdravujícího aspektu Vědomí. Do nového vztahu s tím, čemu lidé říkají tělo. Musela jsem překročit rámec zkušenosti svých rodičů, rámec zkušenosti mých Učitelů i rámec zkušenosti mých Mistrů. Musela jsem zmizet, přestat existovat, abych mohla znovu vzniknout a trvale se prožívat v jasnosti Vědomí i v Podstatě Třpytu Prázdna. A právě v této zkušenosti prožívat manifestaci Soucitu jako Podstatu každodennosti mého Života, Soucit jako Podstatu pohybu… Těla.
A toto se samo prozařuje do jakékoli mé životní role. Takže inspirace, kterou ukazuji, je To, co Vám mohu předat – Život Ženy, která po 18 letech stojí na spirále ve stejném bodě jako před 18 lety a v těch 18 letech dokázala založit či být součástí několik smysluplných projektů jako např. Světlo Ženy a Dýcháme Spolu. A hlavně po dobu těch 18 let jsem se dokázala dotknout Srdcí mnoha lidí tak, aby byla uzdravena.
A když teď vnímám své fyzické tělo, svou řeč, mysl… pozoruji se jako manifestace trvalého Štěstí pro Všechny Cítící Bytosti. Jen se to nedá nijak dokázat, protože každý vidí to, co mu jeho oči, jeho stav Poznání Sebe umožní.

Darja: Děkuji Sofie velmi za živé Slovo a možnost se ptát.