BANKOMAT A STAŘENKA
Pobývám ve svém retreatovém čase na ostrově Hvar. Právě si jedu koupit zásobu vody. Uvědomuji si, že jako dítě jsem nechápavě žasla nad možností, že voda by se měla kupovat. Byla to pro mě, při mém vnímaní respektu k vodě, naprosto sci-fi možnost. Už nejsem dítě. Jsem dospělá vědomá žena. A jdu si koupit vodu!!! To, co malému dítěti připadalo nemožné, to co malému MOUDRÉMU dítěti připadalo nemožné, dospělá žena přijímá jako fakt. Malé dítě důvěřuje rodičům, společnosti, že je také moudrá. Tak jsme vychovávání, důvěřovat moudrosti dospělých. Věřit tomu, že to, co nás učí, je bezpečné. Je to opravdu bezpečné? Ve společnosti, která dávno zapřela reinkarnaci? Která v důsledku toho dovedla lidstvo až ke komunismu či kapitalismu? Ano, kapitalismus má zájem obchodovat s vodou… Pole neomezených možností je opravdu neomezené. Kde je však Moudrost? Kde je osobní odpovědnost k Poznání… Podstaty… Tvoření? K Poznání… Podstaty… Člověka? K rozvíjení… Moudrosti? K Poznání… Podstaty… obchodování?
V PODSTATĚ OBCHODOVÁNÍ JE UKRYTÝ ZÁKON VYROVNÁNÍ. TEN JE SPOJENÝ S MOUDROSTÍ ZAHRNUJÍCÍ FRAKTÁLNOST, REINKARNACI. OBCHODOVÁNÍ BEZ ZNALOSTI PODSTATY JE ZOTROČOVÁNÍ, PŘIVLASTŇOVÁNÍ, ZNEUŽÍVÁNÍ, ROZVÍJENÍ PŘIPOUTANOSTI.
Rozvíjení sítě vláken kola samsáry, kola utrpení. Obchoduje se s vodou, začíná se obchodovat s dělohama,… Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí…
Tak to je o vodě.
Tak to je o vodě.
Sleduji, a v Chorvatsku mi to jde lépe než doma v Čechách, jak se mění Chorvatsko vstupem do Evropské unie. A uvědomuji si, jak je to i “u nás”. Jenomže v Čechách vstoupím často do jakési zamlženosti, do karmy národa, do kterého jsem se inkarnovala a to, co vidím zde zřetelně, tam nahlížím hůře. Karmická slepota? O to ostřeji tam však cítím, slyším. A těžko se mi přiznává to, že to tak vnímám. Moc těžko se mi tam mluví. Pozůstatek z doby mého růstu v komunismu.
Pozoruji, pozoruji ženu. Pozoruji starou shrbenou stařenku. Před obchodním centrem. Znám ji. Je z vesničky, kde pobývám. Potkávám a sleduji ji celých 15 let, co sem jezdím. Žena, která poctivě pracuje. Je tolik spojená se zemí. Shrbená, opakuje vzorce pohybů svých předků. Obraz této ženy je pro mne normální v kontextu malé vesničky a přírody. Když ji vidím stát před bankomatem (tuto zvláštní krabici jsem ve svém dětství také nepotkávala), vše se ve mně zastaví, dá se říci až vzbouří. Takový obraz vyšle impulz bolesti do mého Srdce a v mém břiše se probouzí lvice. Obraz této ženy s platební kartou ve mně vyvolává vnitřní řev. Lvici, která otevírá pusu a řve. Ale moje tělo mlčí (výchova společnosti vedená ke slušnému chování a masírka z komunistické ideologie mou lvici opravdu hodně uspala). Žasnu ohromením.
.
Žena s třesoucíma se rukama vybírá peníze. Dělá naučené pohyby. Někdo ji naučil, jak se to dělá. Pak peníze vyjme, poodejde od bankomatu a přepočítává je. Já dýchám zhluboka. Vidím křehkost a zranitelnost té ženy!!! Roztřesené ruce se dotýkají bankovek. Vidím její předkyně, jak se dávno dávno dotýkaly bankovek, přepočítávaly… pro sebe, děti…
.
Ten obraz staré ženy u bankomatu mne zastavil. Stáří, žena, pokrok evoluce. Toto pro mne není obraz evoluce. Je to pro mne obraz bezcitnosti. Obraz expandující nevědomosti bez Soucitu. Obraz nevšímavosti. Obraz odpojenosti od Podstaty, od Zdroje. Evoluce se nestaví takto ke stařenkám. Konzumní společnost schovávající se za evoluci ano.
.
Dokážu se čelem nastavit k lidem žebrajícím v Indii. V státech, které věří v REINKARNACI. Tam vidím, že to je přiznaný vývoj Duše a ta Duše to ví. Co společnost, která nevěří či věří v Lásku a Světlo Ducha? Modlící se shrbená chorvatská stařenka. Kultura, která v Sobě nese i řecké kořeny. Potomkyně Bohů, Bohyň… potomkyně Kristovství. Jak by vše bylo jasné, jak by byla vnímána její hodnota bez kulis bankomatů a platebních karet. Země… Žena… Duch. Moje vnitřní lvice fakt řve: “Lidi, vidíte tu ženu, která celý život věří a pracuje v Kristu a na Zemi! Potomkyně předků, kteří svoje tělo celý život ohýbají v práci pro Zemi a ostatní lidi!?”
.
Dokážu se čelem nastavit k lidem žebrajícím v Indii. V státech, které věří v REINKARNACI. Tam vidím, že to je přiznaný vývoj Duše a ta Duše to ví. Co společnost, která nevěří či věří v Lásku a Světlo Ducha? Modlící se shrbená chorvatská stařenka. Kultura, která v Sobě nese i řecké kořeny. Potomkyně Bohů, Bohyň… potomkyně Kristovství. Jak by vše bylo jasné, jak by byla vnímána její hodnota bez kulis bankomatů a platebních karet. Země… Žena… Duch. Moje vnitřní lvice fakt řve: “Lidi, vidíte tu ženu, která celý život věří a pracuje v Kristu a na Zemi! Potomkyně předků, kteří svoje tělo celý život ohýbají v práci pro Zemi a ostatní lidi!?”
.
Jak toto má mé Srdce unést? Jsem v kontaktu se svou křehkostí a zranitelností.
Jak toto má mé Srdce unést? Jsem v kontaktu se svou křehkostí a zranitelností.
Evoluce?
Evropská unie… pokoušící se sjednotit nesjednotitelné. Evropská unie horší než komunismus, který Chorvatsko nepoznalo v takové míře jako my v Čechách. Evropská bezduchá unie. A v našem národě zmatek. Kam a ke komu patříme?
.
.
Stařenka s bankomatem. Děsivý obraz přítomnosti. Lidé, jdoucí kolem ní… NÍ… ji nevidí. A lvice ve mně řve! Chce ochránit své mladé, chce ochránit smečku, chce ochránit lidství. Jsem z národa znamení Lva. Nemohu za to, že lvice ve mně je živá! A řve! Alespoň v těchto písmenkách.
.
Co teď já mohu? Dívám se na ten obraz a vidím ho! VELKÁ MATKA VE MNĚ HO VIDÍ! Děje se Soucit, děje se Láska, děje se Moudrost.
.
Co teď já mohu? Dívám se na ten obraz a vidím ho! VELKÁ MATKA VE MNĚ HO VIDÍ! Děje se Soucit, děje se Láska, děje se Moudrost.
Co mohu dále udělat? Teď?
Uvědomuji si Dech. Dýchám Dechem… je mnou dýcháno. Obrovské Srdce objímá stařenku.
Dále nevím, co “mám udělat”, avšak ten obraz mne nenechává klidnou. Lvice ve mně se ozvala! Svým řevem zevnitř aktivovala Velké Srdce (kdybych nyní mluvila slovníkem Dzogčhenu, půjdou jiná slova avšak sdělení bude stejné).
Možná není třeba velký krok, jen jeden, maličký… uznat tu ženu. Uznat staří. Uznat v lidství prožívanou nepokoru – neúctu k těm, kteří jdou a šli před námi.
Možná stačí právě teď říci: ”Díky… moje oči, že to vidím. …Srdce, že to cítím…” A cítit tu koherenci Srdce, která vede do další dimenze lidství. A možná uvidět strach, že jednou budu stará žena, která si nebude vědět rady…
Možná mi tato žena přišla říci, že je čas na změnu!
LÁSKA VELKÉ MATKY JE NEZMĚRNÁ.
V té nejhlubší úrovni Poznání vnímám tuto ženu jako manifestovaný Třpyt Prázdna a jsem v klidu, avšak Třpyt Prázdna manifestoval tento obraz a právě mi ho ukazuje. Třpyt Prázdna, který hýbá sám Sebou, aby otevíral Srdce, aby otevíral oči, aby otevíral každou lidskou Bytost k odpovědnosti za to, co tvoří, za to, co chce nebo nechce vidět. Osvobozování se děje tím, že si uvědomujeme, KDO se dívá, že se nenecháme strhnout pocity smutku, lítosti, zachraňování, že dokážeme naplno být Láskou a nechat v takovémto okamžiku naplno tlouci Srdce, kterým Jsme, nechat zářit Třpyt Prázdna, ve kterém “Jsme” zmizí.
Až budu stařenkou, stále budu Třpytem Prázdna.☺️ A budu moc ráda, když kolem mne bude hodně lidí, kteří to takto uvidí, uzřou. Kteří sami Sebe budou takto prožívat. Čím víc nás bude, tím víc se tento Krásyplný, TřpytuPrázdný, Křišťálový svět bude moci vynořit! Vynořit ze světa, jehož útrpný obraz lidstvo doposud svým vnímáním a ztotožněním s iluzí samsáry tvoří, zviditelňuje = udržuje.
💎
Začínám se cítit být připravená znova začít učit – předávat Zření Srdcem.
❤️
😁😁😁