Učení Prvotní Moudrosti

Záznam z meditace 5.5.2020

Co je člověk?
Vnímám tlukot Srdce. Srdce, které je daleko větší než lidské tělo. O to větší je Tlukot. Pro někoho je člověk tělo, pro někoho reinkarnovaná karma, pro mě je to reinkarnovaná Moudrost, která zní, tvoří obrazy a někdy dokonce i píše.

… vše, co kdy jste komu udělali dobrého, se ví… není zapomenuto.

4.5.2013!!! Francie, Lisieux
Pouť Cestou Země-hvězdy

5.5.2012 jsem usedla před relikviář sv. Terezie od Dítěte Ježíše poprvé. Seděla jsem tam 2 hodiny. To, co se v mém nitru odehrávalo, se dá jenom stěží vepsat do slov. Ten den jsme ještě došli do domu „Martinových“ a při pohledu na „její“ hračky se mi podlomila kolena. Klečela jsem a plakala a plakala. Ten den se zahájil proces osvobozování od svaté minulosti…
4.5.2013 jsem na to místo přišla podruhé. Tentokrát i se skupinou společně v Pouti Cestou Země-Hvězdy. A ten den se napsala tato slova:

Země-Hvězda

Otevři OČI a podívej se na Sebe, jak v Záři Hvězd spočívá Tvá sláva.
Tvá sláva?
Jak moře, jež slaví slávu svou,
svou Jasností bezbřehou… v šumění vln i v bouři.
S větrem miluje se ve slávě Slunce…
a Zemi slaví proudem barevným, v Něm skrytým.
Barevný obsah moře, oceánu odkrývá tajemství lidských těl…
… barevnost Ducha…

Teď… vidíš Sebe, sedíš, píšeš a sláva Tvá je iluzí.
Ne sláva skutků, však sláva Stavu, z lidského světa nezmizí.
Píšeš a Prosíš sama Sebe, ať lidé Sebe uvidí…
Ať sílu Srdce mohou cítit a zářit v činu – pro lidi.
Pro sama Sebe – v obrazu druhých,
kde Jeden v druhém přebývá.
Kde tři jsou ve dvou a čtyři ve třech
a tři pak v Jednom…
… To – zpívám.

Vidíš se… vidíš…
Tam mrtvá a tady živá.
Zase ta hra na prostor…
Ke komu modlit se nyní zbývá,
když zmizel čas…
… a já… a on.

Ztracená a navždy nalezená,
žila jsem životy beze jmen.
A… svět mé jméno vyzdvihoval,
aby si Sebe připomněl.
Však cíl ten není v síle jména,
teď jsem tu znova – odhalená.
V náruči Otce… i v náruči Matky…
Odhalená… zmizely zmatky.
Teď jsme tou svatou trojicí.
A… mizí Matka, mizí Otec…
zůstává Jasnost proudící.

Z Ní rodí se opět do světa člověk,
jejž rozsvěcí Ta… Záře Hvězd…
Jsem tady,
jsem tady… znova,
prošla jsem Zemí do Nebes.
A… z Nebes na Zem pro slávu Proudu,
dýchám tu Dechem zářivým…
Trochu se cítím,
trochu mám strachu…
Jak Sebe v Sobě oživím?

A…
ten strach mizí, ve víru směle.
Brána je ve mně,
„já… jsem já“.
Kdo chce, ten projde, dojde si k Sobě…
Věčnost, Ta sama Sebe zná.

Jsem Pulsem Srdce… jsem Hvězdou Brány…
jsem krví lidskou… proudící…
V objetí Sebe mizí mi rány… zůstává zázrak… zářící.

Sofie Sarras
4.5.2013!!! Francie, Lisieux, Pouť Cestou Země-Hvězdy

5.5.2012!!! Francie, Lisieux

Věnováno pro Zdraví, Svobodu, Osvícení a Realizaci všech Bytostí.