Vyberte stránku

VELKÁ NOC – KŘIŠŤÁLOVÉ LIDSTVÍ

13.04.2022

Velikonoční týden. Jak dát do slov vše, co se děje, je dáno?
Tady a teď rytmus roku, v církevním kalendáři Škaredá středa. Pro ty, kteří rozumějí významu tohoto dne, se tento význam naplňuje. Pro ty, kteří nerozumí, děje se úplně něco jiného. Takovou moc má síla zkušenosti, takovou moc má síla porozumění, takovou moc má síla tradice a zvyků.

Někdy se v Přítomnosti rozvine realita a vstoupí do ní paměť minulosti, aby vytvořila příčiny pro realizaci budoucnosti. Tak žije čas. Tak promlouvá prostor. Tak prozařuje Prostor. Tak je každý den, každý oka-mžik, Bránou Zasvěcení, Bránou Podstaty… Záleží jen na nás, jak TO PODSTATNÉ necháme vstoupit, uvědomujeme si, jak je TO Bránou… bráno… bráno vážně.

V mém Srdci se mísí bolest s Láskou a skončila jakákoli snaha, snažení o rozdělování těchto 2 stavů. Samovzniká stav 3. a noří se do stavu 4. A v 5. stavu vše mizí. Trvalé vznikání i zanikání zároveň.
Velikonoce, ten stav, ta Brána, kudy proudí davy svatebčanů, aby byli přítomni při svatebním Rituálu, aby byli přítomni při Velkém Díle, při svatební hostině, ve svatební komnatě. Ve svatební komnatě Srdce, ve svatební komnatě Třpytu Prázdna, ve svatební komnatě Soucitu.

A… Ochránkyně Početí, Soucitu ví.

Škaredá středa…
Dnes je ten den, kdy jsem před měsícem prožila kolaps na přístavišti a pomoc zároveň… Včera byl den, který obrátil naruby mnohé, čemu jsem věřila, jak jsem vnímala sama Sebe.

Vidím slova lidská, jak pojmenovávají bolest a utrpení tak lehce… A jak chybí slova pro pojmenovávání spojení, Lásky, Podstaty, Soucitu… Pozoruji trvalé vznikání a zanikání, pozoruji sama Sebe, pozoruji lidskou řeč, pozoruji, co je slovem tvořeno. Pozoruji slova, kterými je protkána a tvořena realita, ve které se nacházíme, kterou tvoříme. Před rokem jsem provázela Rituál Koherence Srdce, byl provázen Rituál…, na mezinárodní konferenci konstelací v rodném – českém jazyce. Samozřejmě s překladem. Před rokem jsem zasela semínko a pozoruji Ochránce, jak i když jsem jej zapomněla zalévat, protože jsem dávala pozornost jinam, dávala jsem pozornost partnerovi, vztahu, domu… dávala jsem pozornost tomu, abych byla “dobrou Ženou”… tak, jak s Jejich pomocí toto semínko klíčí a klíčí řada dalších semínek, které jsem zasela a nestihla zalévat. Vidím to. Protože je kolem nás všech tolik Ochránců, kteří nás milují, a i když odkloníme pozornost jinam, starají se o naši zahrádku. A čekají, až se otočíme, zpomalíme a navrátíme se Domů, do našeho Srdce, kde mezitím rostou a sílí ratolesti našeho Života a my je můžeme znovu cítit a znovu je můžeme opečovávat v jejich růstu.

Nacházíme se v Bráně, ve které je mnohé vidět. A já zřu, jak pád nebo vzestup lidstva je způsoben nevědomým či vědomým užíváním řeči, nevědomým či vědomým spojením s Ochránci všech dimenzí, nevědomým či vědomým spojením se Sebou. Vidím, zřu, jak moc je rozvětvená řeč lidí bez zkušenosti “kořene jazyka”… bez zkušenosti Podstaty slova, písma, řeči… A to se potom přenáší do zkušenosti či nezkušenosti Podstaty těla, řeči, mysli.
KDO JSEM?
KDO JSEM “JÁ”?
CO JE MOJE TĚLO?

Milióny písmen, miliardy těl… Kolik buněk…? Kolik Života…? Kolik?

Jak žije Život?

Svatební komnata – Velká Noc. KDO zemře a KDO se zrodí? Je to smrt, anebo svatba? Je to utrpení, nebo oslava? Je to samota, nebo mnohost? KDO pro KOHO umírá, KDO s KÝM má svatbu?
KDO JE POČAT?

Když hluboce promeditujete tyto otázky, když hluboce dovolíte, aby odpovědi vstoupily Bránou Srdce… ve Vás… Když dovolíte… můžete… MŮŽETE!

Dnes je ten den, kdy jsem před měsícem prožila kolaps na přístavišti… a pomoc zároveň. A je to měsíc a den, kdy jsem mohla spolu s Přítelkyní “utonout” v Atlantském oceánu. Celé mi to teprve dochází. Pozoruji sama Sebe a uvědomuji si věčnost Života, Světlo – Podstatu, která nikdy nemizí a nikdy nemůže utonout… Zůstala jsem, avšak nejsem Tou, kterou jsem byla, než se toto stalo. Ochránci ke mně mluví “Zpomal”. Následuji toto vedení a pozoruji, co to znamená.
A čím víc se děje zpomalování, tím víc Lásky, tím víc Soucitu prozařuje Prostorem, Tělem…

V čase květné neděle v Týnském Chrámu prošlo moje Tělo Požehnáním, Iniciací ratolesti. Stalo se požehnanou větvičkou křišťálového stromu Života, požehnanou větvičkou křišťálového Lidství, stalo se to samo nečekaně i skrze slova Jana Husa “MILUJTE SE A PRAVDY KAŽDÉMU PŘEJTE”. A davy Ochránců byly přitom, byly při Mně, jako jsou stále při Vás. Přeji Vám, abyste vnímali, kolik nás tady všude je a dovolili pohyby, které vedou do křišťálového propojování… To je skutečné Společenství, to je skutečná Sangha a potom se může dít Sat-sang.

Z tohoto Společenství této Sanghy nikdy nikdo nebyl vyloučen. Je její součástí a nemusí to ničím dokazovat, nemusí si to ničím zasluhovat…

Přesvědčení o vyloučení a dosahování, přesvědčení o oddělení a dualitě je prokletím a důvodem, proč je pojmenováván a prožíván rozdíl mezi samsárou a Nirvánou. A… ve svatební komnatě, ve zvuku Podstaty, v přirozeném počínání mizí tento rozdíl, mizí slova, která tato přesvědčení udržují.

Jako požehnaná RATOLEST pozoruji, jak se děje sklízení plodů všech mých křesťanských inkarnací, ať tajných nebo veřejných, a těmito plody “krmím” všechny říše a dimenze, tyto plody jsou vstřebávány do Podstaty, do Prostoru mezi vznikáním a zanikáním. Přeji Vám všem, ať se stanete svým plodem a máte odvahu zmizet – nakrmit samy Sebou Podstatu, kterou jste.

Archiv Sofie K. Sarras

Foto od Darji J. z Bali

Věnováno pro Zdraví, Svobodu, Osvícení a Realizaci všech Bytostí.