ZŘENÍ SRDCEM (poVelikoNoční za-stavení)
UČENÍ PRVOTNÍ MOUDROSTI JAKO MODLITBA
Pozoruji mysl. Nehybnost. I přesto zvuk zní. Zvuk, který se jeví jako slovo, který je skrze Darju vpisován do písmen. Zvuk, který zní do Prostoru. Mysl je tichá, vlastně jakoby nebyla. Jak se toto dá osvětlit.
Kdybych neprošla Cestu, která mne přivedla k J. Vondrákovi, Tomášovým, J. Vackovi, Ramana Maharšimu, Ánandi Má, Kailasu a jezeru Manasarovar, Ratu Bagusovi a Čhögyal Namkhai Norbu Rinpočemu… Kdybych neprošla trvalou denní 33letou praxí, nebyla bych schopná nyní znít z těla, hýbat pusou a nechat dovolit zvuk samo-znít. TO je obyčejné v českém jazyce samo-znící nepojmenovatelné a přitom vpisované TO.
Co SE chce říct? Žena, tělo, srdce, světelná řeč.
Zlomená srdce z odpojení od Podstaty těla, řeči i mysli. Zlomená srdce z nedostatku Přítomnosti Bytostí vychovávajících, učících, zdánlivě milujících, soudících, kontrolujících, vládnoucích, sloužících.
Dech. Tři písmena.
Duch. Tři písmena.
Písmena.
Co SE chce říct?
Srdce, stav „za“ polaritami, stav mimo rytmus, však znící trvalým zvukem Kosmické harmonie.
Lidstvo zajaté v iluzi písmen informací měření času, kontroly prostoru v iluzi mysli. Mysl je víc než si lidská mysl myslí. Jaké to bylo na Zemi mezi lidmi dřív, než člověk poprvé zazněl slovo mysl? Jdi do toho okamžiku, jdi do toho místa, jdi do toho stavu.
Vnímáš? Vnímáš, jak se hýbeš? KDO se to právě pohnul? KDO prošel? CO právě teď prožíváš?
KDO SE PROŽÍVÁ?
Vnímáš SE?
Zlomené srdce Ženy z opuštění Mužem. Porušené lidské dohody. Jak snadné v tomto stavu necítit bolest. Jak nesnadné v tomto stavu cítit bolest.
Co SE chce říct? Sofie dýchej, lidi dýchejte, lidi dýchejme až do těla, do konečků prstů u nohou.
Vidím, zřu lidi, kteří zapomněli, že jsou Světlem, kteří zapomněli, že jsou Duchem, kteří zapomněli, že jsou Láskou, kteří zapomněli, že jsou Tvořivou-Sexuální-Uzdravující sílou (energií). Zřu tyto zapomenuté, zřu tyto napadené, napadené infekcí zapomnění. Zřu tyto lidské Bytosti jako oběti spodních říších (pekelná říše, hladová říše, zvířecí říše) a také ty zapomenuté ve vyšších říších (říše polobohů, říše bohů), zřu a cítím.
To vše je mysl, to vše jsem „já“. To vše objímá „JÁ“. To vše vzniká a zaniká z „A“.
Tento křišťálový průzračný svět mysli.
Co SE chce říct? Ať se zvuk (Celá místnost, ve které jsem, se rozzařuje a září zlatavě-modrým světlem, kde je Zdroj Světla?) rozezní v říši zapomenutých.
Být, prožít a procítit bolest zlomeného srdce Ženy z opuštění Mužem má stejnou hodnotu a velikost jako tato modlitba.